7 klíčových faktorů úspěšného výběru zaměstnanců

7 klíčových faktorů úspěšného výběru zaměstnanců

V tomto článku bychom se rádi podělili o zkušenosti i dobrou praxi o tom, jak co nejefektivněji vybírat zaměstnance. Zaměříme se na to, jak být co nejúspěšnější v obsazování nových pozic, ale zároveň s důrazem na to, aby i nový zaměstnanec byl na novém místě spokojený a fungoval dlouhodobě, což je, věříme, přání mnohých z nás.

  1. Vycizelovaná náplň práce – Na samém počátku je nezbytná příprava. Je třeba si zcela konkrétně odpovědět na otázky po náplni práce – zkuste ji třeba cvičně doma popsat někomu zcela mimo obor. Uvidíte, jestli pozici skutečně rozumíte. Důležité jsou i informace o struktuře ve společnosti, jak vypadá tým, kdo je nadřízený i kolegové. Vedle stránky lidské se díváme i po pracovním prostředí samotném – setkáváme se s otázkami, jak hlučná či prašná je daná výroba, je v blízkosti zastávka MHD nebo jestli může být v kanceláři pes? Upřesňujte – čím konkrétněji, tím lépe.

 

  1. Osobnostní ladění – V této době již nebývá výjimkou, že tzv. soft skills a osobnostní ladění daného člověka převažuje nad jeho technickými dovednostmi. Je skvělé, že osvícené firmy začínají přizpůsobovat pracovní pozice danému člověku. Trendem je najímat pro potenciál, nikoli mermomocí naroubovat někoho do škatule vypsaných požadavků. Při výběrovém řízení je tedy důležité klást si otázky po tom, jaká osobnost by ideálně zapadla do týmu nebo k osobnosti šéfa, proč předchozí pracovník odešel, případně jaké osobnostní vlastnosti by měl člověk mít, aby na dané pozici byl úspěšný – a nespokojte se s otřepaným „proaktivním přístupem“ a „týmovým hráčem“. Co třeba místo toho – musí umět v pondělí rozesmát tým nebo zjistit rychle detaily projektu na dálku od lidí, které nikdy neviděl?

 

  1. Firemní mravy – Jiný kraj, jiný mrav? Toto rčení by se dalo lehce parafrázovat na firemní kulturu. Každá společnost funguje trochu jinak, má svá psaná i nepsaná pravidla, která je potřeba znát a respektovat. Má společnost plochou strukturu, kde sedí šéf v otevřené kanceláři, všichni si tykají a večer chodí na pivo nebo se ve společnosti hledí na správné oslovování tituly a profesionalitu od korespondence po oblečení? Každému taky sedí něco jiného a je také na zručnosti každého recruitera či recruiterky, aby si dokázali dosadit daného kandidáta do konkrétní firemní kultury a dobře zvážit, zdali mu bude sedět.

 

  1. Sourcing – Dobrý recruiter nebo recruiterka se vyzná v aktuální situaci na pracovním trhu. Zná desítky personálních serverů, včetně jejich specifikace a efektivity – co funguje na jakou pozici. Vedle personálních serverů jsou zásadním zdrojem i sociální sítě, kde je opět nepřeberné množství dle konkrétní specializace pozice. Nevynechávejme ani „off-lineové“ kanály, které jsou při některých pozicích nepostradatelné.

 

  1. Včera bylo pozdě – Ať chceme, nebo ne, rychlost výběru je stále zásadním faktorem. Neobsazené místo je z ekonomického hlediska nevýhodné, případně často se můžeme potkat s tlakem na čas kvůli odcházejícímu předchůdci a požadavku na včasné zaučení. Profesionální partneři jsou schopni dostát i občas „šibeničním deadlinům“, například nalézt kandidáta do týdne. Nesmíme zapomínat ani na stranu kandidátů, pro které je rychlost jednání v rámci daného výběrového řízení také rozhodující.

 

  1. Profesionální vizitka – Profesionální chování na straně toho, kdo pozici vybírá, se sice může zdát pro mnohé samozřejmostí, nicméně považujeme i tak za důležité jej zmínit, protože právě onen první kontakt je pomyslnou vizitkou dalšího postupu. V praxi může znamenat podávat přesné a, jak jen to jde, úplné informace, popisovat skutečnou situaci či výzvy ve firmě, i když se týkají třeba méně příjemných věcí. Kandidáti to vždy ocení více, než zastírání či stavění vzdušných zámků. Dávání zpětné vazby za každých okolností a dodržování dohod nesmějí chybět.

 

  1. Míč na straně kandidáta – Dříve byla strana zaměstnavatele ta hlavní, tedy zaměstnavatel byl ten, kdo si vybíral. V posledních několika letech je však situace zcela obrácená (což bohužel stále některé tradiční postoje k recruitmentu ve firmách nereflektují). V době nedostatku kvalitních kandidátů a relativně zaplněného trhu, kdy většina lidí jsou tzv. pasivní kandidáti (s drobnou korekcí v době covidové, byť specifická data ještě situaci upřesní), si vybírají hlavně kandidáti a miska vah se převrátila na stranu budoucích zaměstnanců. Proto se nám dobře osvědčuje kandidáty nepřemlouvat, nechat zcela volný prostor, vést partnerskou debatu a finální rozhodnutí nechat na nich (samozřejmě máme-li posvěcení od klienta). Díky tomu ověříme skutečnou motivaci kandidáta a maximálně se přiblížíme pravděpodobnosti, že v novém zaměstnání bude spokojen, ale zároveň i déle vydrží, co je zase hlavní zájem zadavatele. Win-win.