lidské zdroje Archivy - ACE Consulting

Když úspěch začne požírat sám sebe: Proč obchodní pozice fungují jako mixér na lidi?

od ACE-admin1405 | Čvc 22, 2026 | Koučink, Průzkum spokojenosti a motivace, Tréninky a workshopy

Skočit v pondělí ráno do mixéru, v pátek večer z něj vyskočit a víkend strávit v mírném šoku z toho, co se vlastně stalo. Pro spoustu manažerů a obchodníků je tohle běžný pracovní týden, který dokáží v plném tempu táhnout i deset let v kuse. Jenže hranice mezi zdravou ambicí a totálním vyčerpáním je extrémně tenká a plíživá. V prostředí obchodu a vysokého managementu má navíc syndrom vyhoření zcela specifickou dynamiku – často bývá přímým důsledkem úspěchu, vysokého nasazení a neochoty nechat si pomoct včas.

Syndrom prvního ledna a trest za úspěch

Obchodní prostředí je pro vznik vyhoření naprosto ideální podhoubí. Kombinuje se v něm totiž neustálý tlak na růst s nekompromisní soutěživostí. Obchodníci ze své podstaty bojují s konkurencí, s kolegy v týmu, ale hlavně sami se sebou.

Největším paradoxem této práce je, že nejvyšším trestem bývá úspěch. Když splníte nebo překonáte roční plán, management vám automaticky na ten další přisype dalších deset nebo dvacet procent. Mnoho lidí z branže proto důvěrně zná takzvaný syndrom prvního ledna. Je to ten moment, kdy sice oslavíte skvělý kvartál nebo rok, ale hned další den se ocitáte znovu na nule. Všechno to minulé úsilí mizí a vy víte, že musíte začít nanovo, s ještě větším batohem na zádech. Pokud firma navíc jen navyšuje čísla, ale neinvestuje do technologií nebo zjednodušení administrativy, lidé jedou na čistý dluh.

Past na srdcaře, kteří neumí říkat ne

Riziko vyhoření paradoxně vůbec nesouvisí s nízkou výkonností. Nejrychleji v tom pověstném mixéru končí takzvaní srdcaři. Jsou to lidé vysoce angažovaní, kterým na firmě a týmu upřímně záleží, do všeho naskakují po hlavě a neumí odcházet od rozdělané práce.

Ten největší tlak navíc málokdy přichází zvenčí od toxického šéfa nebo nespokojené rodiny. Vytváříme si ho sami ve své vlastní hlavě. Hraje v tom roli ego, touha po uznání a rozvinutý pocit vlastní nepostradatelnosti. Člověk pak běžně tráví v práci 12 až 14 hodin denně, večer doma znovu otevírá počítač a lidský mozek dokáže dlouho udržovat iluzi, že je to vlastně v pořádku, protože mě ta práce přece baví. Jenže tělo a psychika si to pamatují.

Když Harley udělá radost jen na dva dny

První varovné signály přicházejí nenápadně a okolí si jich obvykle všimne dřív než dotyčný člověk. Člověk začne fungovat čistě mechanicky. Ztrácí se kreativita, proaktivita, nastupuje podrážděnost, cynismus a neschopnost plánovat společné věci s rodinou nebo přáteli.

Zásadním ukazatelem je postupná ztráta radosti z věcí mimo kancelář. Když si nadšený motorkář koupí vysněný stroj za stovky tisíc, ale má z něj radost pouhé dva dny, protože na něm vlastně nemá čas jezdit, něco je špatně. Staré koníčky a přátelé najednou člověka spíš obtěžují, protože na ně nemá energii. Člověk by v té chvíli nejraději jen seděl a koukal do blba, ale místo toho se znovu donutí zapnout e-mail.

Co s tím může udělat HR a leadership?

Člověk, který směřuje k vyhoření, si o pomoc sám neřekne. Považuje to za osobní selhání. Na přímé dotazy okolí většinou odpovídá naučenou frází, že je v pohodě a jen má hodně práce. V danou chvíli navíc ani sám netuší, jaká pomoc by mu vlastně ulevila.

Management a HR proto musí převzít aktivní roli. Prvním krokem je nespokojit se s prvním odmítnutím. Unavený zaměstnanec pomoc napoprvé odmítne, protože chce mít klid na práci. Je potřeba u něj být, ptát se opakovaně a pomoc mu aktivně strukturovat – například mu natvrdo odebrat část administrativy.

Skvěle v těchto situacích funguje mentoring. Vztah šéfa a podřízeného v korporátu s sebou nese strach z přiznání slabosti. Nezávislý, zkušený mentor ale dokáže člověku nastavit bezpečné zrcadlo a navést ho k řešení dřív, než bude pozdě. Tou nejdůležitější věcí je ale kultivace firemního prostředí. Pokud leadership tiše toleruje lidi, kteří pracují o víkendech a dovolená je pro ně sprosté slovo, zadělává si na systémový problém. Úspěch firmy by neměl být vykoupen tím, že lidé ztrácejí radost ze života.

Emoce stranou! Nesmysl, který vede k vyhoření

od ACE-admin1405 | Bře 24, 2026 | Koučink, Koučink, Tréninky a workshopy

V práci se často setkáváme s názorem, že emoce do profesionálního prostředí nepatří. Že bychom měli být jako stroje – racionální, výkonní a odpojení od svých pocitů. Jako psycholožka a lektorka, která se tématem duševního zdraví zabývá dlouhodobě, vám ale musím říct jedno: je to mýtus. Emoce z našeho fungování nejde „vypnout“. Jsou naší součástí, a pokud se je snažíme ignorovat, dříve či později nás doženou – ať už v podobě vyhoření, náhlého výbuchu vzteku kvůli maličkosti nebo pasivity.

Biologický automat, který nás chrání

Často o emocích mluvíme jako o něčem abstraktním, ale v jádru jde o čistou biologii. Je to reakce na vnitřní nebo vnější podnět, která je automatická a často nevědomá. Pokud byste se mě ptali na zkoušce z psychologie, řekla bych vám, že emoce jsou náš nejrychlejší informační systém. Jsou tu s námi evolučně mnohem déle než naše šedá kůra mozková, která nám sice vynesla titul „pánů tvorstva“, ale v rychlosti reakcí na limbický systém prostě nemá.

Slovo emoce pochází z latinského movere nebo e-movere, což doslova znamená „hýbat se“ nebo „směřovat ven“. Emoce jsou tedy naši vnitřní hybatelé. Bez nich bychom se doslova ani nepohnuli. Jsou to ony, kdo nám říká, co je pro nás důležité, co je nebezpečné a kam máme napřít svou energii. Pokud se někdo snaží emoce z pracoviště vytěsnit, dobrovolně se připravuje o majoritní část informací o sobě i o svém okolí.

Tři složky, které tvoří každý pocit

Abychom s emocemi mohli pracovat, musíme pochopit, že se skládají ze tří neoddělitelných složek. První je tělesný pocit. Tělo mluví jako první – buší nám srdce, chladnou nám prsty, svírá se nám žaludek. Druhou složkou je myšlenka, tedy naše interpretace. Tedy, co si o dané situaci myslíme, čím je pro nás ohrožující, začnou nám naskakovat všechny ty vtíravé myšlenky, vzpomínky na podobné nepříjemné situace apod. Třetí složkou je pak akce – to, co reálně uděláme: praštíme do stolu, práskneme dveřmi, nebo se ironicky usmějeme.

Zajímavé je, jak moc se tyto složky ovlivňují navzájem. Existuje fascinující výzkum, kde dvě skupiny lidí sledovaly stejný film. Jedna skupina musela po celou dobu držet v zubech tužku tak, aby se jim koutky úst nutily do úsměvu. Druhá skupina držela tužku jen rty, což vyvolávalo výraz zamračení a smutku. Ačkoliv film byl totožný, „usměvavá“ skupina jej hodnotila jako vtipný a radostný, zatímco ta „zamračená“ jako depresivní a těžký. To nám dává obrovskou moc – změnou tělesného nastavení nebo myšlenky můžeme začít ovlivňovat to, jak se cítíme.

Genderové stereotypy a pasti racionality

Na chodbách firem stále přežívá přesvědčení, že muži jsou racionální a ženy emoční. Realita je ale taková, že v prožívání emocí mezi pohlavími není žádný měřitelný rozdíl. Lišíme se jen ve způsobu, jakým jsme byli naučeni emoce vyjadřovat. Ženy pocity často více verbalizují a reflektují, zatímco muži je častěji drží pod pokličkou.

Tento „klid“ u mužů ale bývá zrádný. Potlačená emoce totiž nezmizí; je to energie, která se v těle usadí a hromadí. Muž, který „nic necítí“, může pak jednoho dne vybuchnout kvůli spáleným vajíčkům, přičemž ten hněv patří šéfovi, který mu před týdnem nespravedlivě vytkl chybu. My v HR bychom si měli uvědomit, že pracovat se mi bude dobře s tím, kdo své emoce vnímá a reguluje, nikoliv s tím, kdo se tváří, že žádné nemá. Ignorování emocí z nás nedělá profesionály, ale spíše kandidáty na brzké vyhoření.

Emoce jako nezbytný nástroj rozhodování

Možná jste slyšeli větu: „Emoce stranou, tady jde o byznys.“ To je ovšem kardinální omyl. Emoce jsou nezbytné i pro proces rozhodování. Analytická část mozku nám sice srovná data a kritéria, ale ten finální impuls, ten vnitřní kompas, který řekne „tohle je ono“, je emoční. Lidé, kteří o tuto schopnost kvůli poškození mozku přišli, jsou sice schopni nekonečně analyzovat, ale nedokážou si vybrat ani barvu propisovačky.

V HR a managementu jsou navíc emoce klíčové pro regulaci vztahů. Dělají nás čitelnými. Pokud lídr postrádá mimiku a mluví monotónním hlasem, tým mu přestává důvěřovat, protože nedokáže odečíst jeho záměry. Emoce nám také umožňují empatii – schopnost představit si, jak se cítí druhý, protože my sami ten pocit známe. Bez toho by nebylo možné vést lidi, řešit konflikty ani budovat firemní kulturu.

Kdy emoce řídí nás – a kdy my je

Máme odpovědnost za svou náladu. To neznamená pocity potlačovat, ale aktivně s nimi pracovat. Pokud na poradu přinesu špatnou náladu a začnu kolem sebe kopat, ničím vztahy. Místo toho se můžu naučit včas rozpoznat signály – „aha, už mi chladnou ruce, začínám se naštvávat“ – a zvolit jinou cestu.

Můžeme jít přes tělo: stačí tři vědomé nádechy a výdechy a chemie v těle se změní. Můžeme jít přes myšlenky: „Opravdu mě chce kolega naštvat, nebo jen já dnes vidím všechno černě?“ A můžeme zvolit jinou akci: místo ironické poznámky si jít na chvíli odskočit a rozdýchat to. Cílem emoční inteligence není emoce vypnout, ale řídit je tak, aby pracovaly pro nás, a ne proti nám. Abychom emoce neignorovali, ale vědomě je řídili.

Když zaměstnanci nespí, firma tratí – proč je spánek i vaše HR téma?

od ACE-admin1405 | Čvn 10, 2025 | Průzkum spokojenosti a motivace, Tréninky a workshopy

Spánek v pracovním prostředí nebývá příliš skloňovaným tématem. Jeho nedostatek přitom významně negativně ovlivňuje zaměstnance na všech úrovních a může stát firmy nemalé peníze. Loňský průzkum agentury STEM/MARK mezi obyvateli ČR navíc ukazuje, že zkušenost s problémy se spánkem má až 70 % lidí, a téměř polovina z nich své potíže nijak neřeší. Jaký má tedy nedostatek spánku vliv na pracovní výkonnost a co pro podporu zdravého spánku zaměstnanců můžou dělat firmy?

Moderní „hrdinové“ beze spánku

Nejen ve firmách zůstává mnohdy přítomný obdiv k „hrdinům“, kteří jako by nevěděli, kolik je hodin, a odepisovat na pracovní e-maily zvládají i v jednu v noci. „To je ale nasazení“, řeknou si pak někteří kolegové a nadřízení. Zaměstnanci jsou pak povzbuzování k tomu, aby byli na příjmu i večer, často dokončují úkoly dlouho po pracovní době, a ráno jsou opět brzy v kanceláři. Mnozí pak v důsledku nabitého pracovního týdne nechávají kvalitní spánek až na víkend, kdy „to přeci dospí“. Tento styl pracovního života přitom významně narušuje přirozené biologické rytmy, což vede k nižší kvalitě spánku a ke zvýšené míře stresu.

Jak se nedostatek spánku projevuje v práci?

Dopady nedostatku spánku sahají podle studií od snížené produktivity, přes zvýšenou nemocnost a absenci, až po zhoršení sociálního chování. Zaměstnanci, kteří mají narušený nebo nedostatečný spánek, jsou často podráždění, méně empatičtí a častěji sahají k neetickému chování jako je například podvádění. Jejich výkon negativně ovlivňuje únava a zhoršená schopnost se soustředit, díky čemuž je nedostatečný spánek spojený s nižší produktivitou, ale i vyšší mírou chybovosti a úrazů na pracovišti. Nedostatečný spánek vedoucích zaměstnanců pak dokonce vede k jakési řetězové reakci, kdy si podle studie podřízení všímají například vyšší míry nekorektního chování vedoucího a sami následně snižují svoji výkonnost.

V neposlední řadě je nedostatečný spánek spojený s vyšší nemocností, a tedy i zvýšenou mírou absencí nebo prezentismu (přítomnost v práci navzdory nemoci či snížené výkonnosti) u zaměstnanců. Studie zaměřená na ekonomické dopady nedostatečného spánku v pěti zemích OECD (USA, Japonsko, Německo, Spojené království, Kanada) naznačuje, že dopady na snížení produktivity práce mohou být tak výrazné, že je možné je vyčíslit ve sníženém HDP států. Konkrétně studie odhaduje, že pracovník spící méně než šest hodin denně, ztratí ročně přibližně o 6 pracovních dnů více kvůli absencím nebo sníženému výkonu, než pracovník s dostatečným spánkem (7-9 hodin). Nedostatečný spánek tak stojí těchto pět zkoumaných zemí dohromady až 680 miliard dolarů hospodářského výstupu ročně.

Co tedy s tím? Jak mohou firmy reálně pomoci?

Dobrou zprávou je, že zaměstnavatelé nejsou vůči spánkovým návykům svých lidí zcela bezmocní. Ačkoli se může zdát, že kvalita spánku je výlučně soukromou záležitostí jednotlivce, pracovní prostředí na ni má nezanedbatelný vliv – a zároveň nabízí i značný potenciál ke zlepšení. Podpora zdravého spánku zaměstnanců zároveň nemusí být složitá ani finančně náročná. V porovnání s tím, jaké ztráty může chronický nedostatek spánku způsobit v produktivitě, motivaci nebo zdraví lidí, může jít o investici s velmi vysokou návratností. Co tedy mohou firmy udělat pro to, aby kvalitní spánek svých zaměstnanců podpořily?

1. Podporujte zdravou rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem

Ne ve všech rolích a provozech je možné „vypnout“ pracovní telefon přesně v pět – a řada manažerů ví, že určitou míru dostupnosti si povaha jejich práce zkrátka žádá. I tak ale platí, že dlouhodobé prolínání práce s volným časem má negativní vliv na kvalitu spánku a odpočinek vůbec. Tam, kde to provoz dovoluje, se proto vyplatí nastavovat jasnější hranice – například tím, že se společně definuje, kdy se od lidí očekává reakce na pracovní e-maily, a kdy už ne. Velkou roli zde hraje i příklad ze strany nadřízených – pokud sami posílají e-maily v noci, posilují tím kulturu neustálé dostupnosti.

Užitečné je také ujištění, že čerpání dovolené je nejen v pořádku, ale naopak vítané, a že rozumná pracovní zátěž není známkou lenosti, ale dlouhodobé udržitelnosti. I drobná organizační změna nebo gesta uznání mohou přispět k tomu, aby lidé měli prostor doopravdy si odpočinout – a tím i lépe spát.

2. Vytvořte spánkově přátelské pracovní prostředí

Fyzické prostředí na pracovišti může výrazně ovlivňovat míru bdělosti během dne i kvalitu spánku v noci. Přirozené denní světlo pomáhá regulovat cirkadiánní rytmus, tedy biologické hodiny těla, a jeho nedostatek může způsobit narušení spánkového cyklu. Pokud to podmínky umožňují, zajistěte přístup denního světla do kanceláří a povzbuzujte zaměstnance, aby například využili pauzy na krátké procházky venku. V prostorách s omezeným přístupem denního světla lze uvažovat o použití kvalitních světelných panelů simulujících denní světlo, zejména v zimních měsících nebo při práci na směny.

Vhodným doplňkem jsou i relaxační zóny nebo tzv. nap rooms – tedy místnosti určené ke krátkému odpočinku. Ocení je například zaměstnanci s nočními směnami nebo extrémně časnou pracovní dobou. Doporučuje se krátké 10–30minutové zdřímnutí, které může výrazně zlepšit koncentraci a snížit míru únavy, což potvrzují studie i zkušenosti z firem, které tyto možnosti zavedly.

3. Zaměřte se na osvětu a podporu zdravých spánkových návyků

Mnoho lidí si není vědomo, jak důležitý je kvalitní spánek z hlediska zdraví a jaký vliv na něho má jejich denní režim. Firmy mohou hrát důležitou roli tím, že nabídnou zaměstnancům přístup k informacím i konkrétním nástrojům, které jim pomohou spánek zlepšit. Užitečné jsou například krátké workshopy nebo školení s odborníkem o spánkové hygieně, vzdělávací plakáty na pracovišti nebo doporučení aplikací zaměřených na sledování a zlepšování spánkového režimu, které už vznikají i v ČR.

Zajímavým prvkem mohou být například měsíční výzvy typu „7 hodin spánku denně“, spojené s aplikací nebo sdílením pokroku v týmu. Ty zapojují zaměstnance do společné aktivity a přirozeně otevírají diskusi o významu spánku. Téma lze také propojit s dalšími oblastmi well-beingu, jako je například ranní rozcvička, workshop o večerním stravování nebo technikách na zvládání stresu před spaním. Do realizace se mohou zapojit HR týmy nebo ambasadoři zdraví, kteří mohou sdílet vlastní tipy, zkušenosti a motivovat ostatní.

4. Podpořte duševní pohodu – a tím i lepší spánek

Stres a psychická nepohoda patří k nejčastějším příčinám narušeného spánku. Pro zaměstnance může být velmi cenné, pokud mají přístup k programům na podporu duševního zdraví – například formou anonymní linky díky Employee Assistance Programu, konzultací s psychologem nebo workshopů zaměřených na zvládání stresu, time management nebo prevenci syndromu vyhoření.

Zároveň ale nestačí jen programy formálně nabízet – důležité je vytvářet otevřenou firemní kulturu, kde není hledání pomoci stigmatizováno a kde je normální mluvit o tom, že i odpočinek je součástí dobrého výkonu. Klíčovou roli v tom hrají lídři – pokud sami aktivně zmiňují důležitost mentálního zdraví, regenerace nebo kvalitního spánku, dávají tím ostatním zelenou k tomu, aby se o sebe také lépe starali. Dobře odpočatý zaměstnanec totiž není slabý – ale připravený podávat dlouhodobě kvalitní výkon.

„Spánek má větší dopad na vaši firmu, než si myslíte. Naučte se ho podporovat.“

Zdroje

Barnes, C. M., Lucianetti, L., Bhave, D. P., & Christian, M. S. (2015). “You wouldn’t like me when I’m sleepy”: Leaders’ sleep, daily abusive supervision, and work unit engagement. Academy of Management Journal, 58(5), 1419-1437.

Hafner, M., Stepanek, M., Taylor, J., Troxel, W. M., & van Stolk, C. (2017). Why Sleep Matters-The Economic Costs of Insufficient Sleep: A Cross-Country Comparative Analysis. Rand health quarterly, 6(4), 11.

Pilcher, J. J., & Morris, D. M. (2020). Sleep and organizational behavior: implications for workplace productivity and safety. Frontiers in psychology, 11, 45.

Robbins, R., Jackson, C. L., Underwood, P., Vieira, D., Jean-Louis, G., & Buxton, O. M. (2019). Employee sleep and workplace health promotion: a systematic review. American Journal of Health Promotion, 33(7), 1009-1019.

STEM/MARK. (2024, duben, 8). Většinu lidí trápí problémy se spánkem, snaží se to řešit především úpravou svých návyků. [STEM/MARK].

Imposter Syndrom: Skrytý nepřítel kariéry 🎭

od ACE-admin1405 | Úno 27, 2025 | Koučink, Tréninky a workshopy

Často pochybujete o vlastních schopnostech a máte pocit, že ostatní jsou kvalifikovanější a zkušenější než vy? Máte pocit, že vaše úspěchy jsou jen shody náhod?

Možná trpíte imposter syndromem.

Imposter syndrom, česky syndrom podvodníka, je psychologický jev, který se vyznačuje neustálými pochybnostmi o svých schopnostech. Máte dojem, že nejste dostatečně talentovaní nebo si nezasloužíte úspěch, přestože si to o vás ostatní myslí. Obáváte se, že jednoho dne lidé zjistí, že nejste tak schopní, jak se zdá. I když imposter syndrom není oficiální diagnóza, může výrazně ovlivnit váš pracovní i osobní život.

Tento jev se projevuje několika symptomy a zde jsou ty nejčastější:

Pochybování o vlastních schopnostech 🔄.
Touha po dokonalosti 🔍.
Nízké sebevědomí 📉.
Strach z hodnocení druhými 😰.
Neschopnost užít si úspěchy 🛑.
Přehnané nároky na sebe samotné 🧗‍♀️.
Vnímání pochvaly jako nezasloužené 😳.
Neustálé porovnávání s ostatními ⚖️.
Vyhýbání se novým příležitostem 🚪🏃‍♀️.

🏢 Proč by se o tomto syndromu mělo vědět právě v pracovním prostředí?

Zaměstnanci trpící imposter syndromem často podceňují své schopnosti a cítí se nedostateční, to může vést k odmítání povýšení či spolupráce na nových projektech. Většinou se paradoxně jedná o velmi schopné a úspěšné osoby. Tito lidé jsou často dlouho pod velkým stresem a tlakem, jelikož se snaží, aby všechna jejich práce byla perfektní. To často vede k přepracovanosti a vyčerpání, případně až k známému syndromu vyhoření. Tito lidé neumí sami sobě přiznat, že jsou v něčem skutečně dobří, a tak nedokáží využít svůj vlastní potenciál. Častý je také pocit, že jejich kolegové jsou schopnější a vzdělanější, a to může vést k jejich izolaci od pracovního kolektivu.

🌱 Proč tento syndrom vzniká?

Tento syndrom může vzniknout kombinací několika faktorů jako jsou osobní, rodinné a sociální. Lidé, kteří trpí perfekcionismem a nadměrnou kritikou sebe sama se čím dál častěji potýkají právě s imposter syndromem. Vysoká očekávání od rodičů a nedostatečné uznání v dětství vede také k rozvoji pocitu nedostatečnosti. A samozřejmě konkurenční prostředí, zejména to pracovní, může snadno vyvolat pocit nekompetence. Často postihuje také ženy a menšiny v prostředí s vysokými očekáváními. V neposlední řadě sociální sítě, které jsou zaměřené na profesní život, jako je například LinkedIn, v nás znovu můžou vyvolat pocit, že ostatní lidé jsou na tom lépe než my.

🧯 Jak může firma pomoci?

Jakým způsobem může HR oddělení přispět k prevenci a zvládání imposter syndromu?

Otevřená komunikace a zpětná vazba
- Poskytování konstruktivní, pozitivní zpětné vazby může pomoci zaměstnancům vidět jejich skutečné schopnosti a výsledky. Zaměstnanci by měli být povzbuzováni k tomu, aby otevřeně sdíleli své obavy a pocity.
Vzdělávací programy a školení
- Workshopy na téma sebevědomí, zvládání stresu a rozvoj osobnosti pomohou zaměstnancům si více věřit ve vlastních schopnostech. Leadership programy zase pomohou lídrům rozpoznat imposter syndrom u jejich podřízených.
Podpora duševního zdraví
- Nabídnutí služeb firemních psychologů nebo externích terapeutů.
Vytváření zdravé firemní kultury
- Oceňujte úspěchy, budujte sebevědomí, dávejte příležitosti k učení a osobnímu růstu, komunikujte, umožněte work-life balance, pečujte o duševní i fyzické zdraví zaměstnanců.
Nesrovnávejte
- Každý zaměstnanec je unikát a každý přináší jinou hodnotu do vaší firmy. Veďte je k tomu, že úspěch je subjektivní a závislý na individuálních cílech.

Imposter syndrom v pracovním prostředí brzdí kariérní růst a týmovou dynamiku, kdy zaměstnanci pochybují o svých schopnostech a tím se zvyšuje stres, úzkost a riziko vyhoření. HR může vytvořit prostředí, které podpoří sebedůvěru a uznání jedinečných kvalit zaměstnanců, čímž minimalizuje dopady syndromu a posílí firemní kulturu.

Reference:

Booth, S. (2024). Imposter Syndrome: How to Overcome It. WebMD. https://www.webmd.com/balance/what-is-imposter-syndrome

Crowe, T., & Slocum, S. (2022). How to Stop Imposter Syndrome from Sabotaging Your Career. In M. Bailey & L. Shackelford (Eds.), Women in mechanical engineering: Energy and the environment (s. 91–107). Springer International Publishing. https://doi.org/10.1007/978-3-030-91546-9_6

Cuncic, A. (2022). Stop Letting Imposter Syndrome Hold You Back. Verywell Mind. https://www.verywellmind.com/imposter-syndrome-and-social-anxiety-disorder-4156469

Martins, J. (2024). Unmasking impostor syndrome: 15 ways to overcome it at work. Asana. https://asana.com/resources/impostor-syndrom

Spojení práce a osobního života pro lepší pohodu zaměstnanců ⚖️

od ACE-admin1405 | Srp 21, 2024 | Koučink, Koučink, Průzkum spokojenosti a motivace

V dnešní době se často mluví o work-life balance, ale skutečnost je taková, že práce a osobní život nelze striktně oddělit.

Jak dosáhnout jejich vyváženého spojení?

🔦 Flexibilní pracovní podmínky: umožněte zaměstnancům pracovat flexibilně, ať už jde o pružnou pracovní dobu, zkrácený úvazek nebo možnost práce z domova.

🔦 Podpora otevřené komunikace: povzbuzujte zaměstnance, aby sdíleli své potřeby a obavy. Otevřená komunikace je základem pro nalezení individuálních řešení.

🔦 Wellbeing programy: Implementujte programy zaměřené na fyzické i duševní zdraví, jako je EAP, (skupinové) seberozvojové programy nebo poradenství. Mohou zaměstnancům pomoci lépe zvládat stres a udržovat zdravý životní styl.

🔦 Přiměřený objem práce: přetěžování i malé množství agendy může z dlouhodobého hlediska zaměstnance frustrovat. Jasné a realistické pracovní požadavky jsou klíčové pro dlouhodobou spokojenost a výkonnost.

🔦 Kultura důvěry a podpory: Vytvářejte pracovní prostředí, kde se zaměstnanci cítí podporováni a důvěřují vedení. Ujistěte se, že manažeři jsou školeni v rozpoznávání signálů vyhoření a vědí, jak efektivně podpořit své týmy.

Work-life balance není o striktním oddělování práce a osobního života, ale o integraci obou sfér tak, aby se vzájemně podporovaly.