Tento článek navazuje na první díl publikovaný 26.5.

… POZOR! My neříkáme, že to tak je, ale že jí (té mé kolegyni) to tak může připadat. A to tak být může – respektuji její názor, ale nereaguji na podtext, že mne chce napadnout, manipulovat se mnou. Čeká, že naskočím na její poznámku další debatou nebo hádkou….

Důležitý je TÓN, ten TÓN… Tón hlasu dává našemu sdělení ten pravý význam. V tomto případě musí být klidný, žádná ironie, ale opravdový respekt k názoru. Ten názor nic nemění na mém názoru, na mém vkusu, není důvod se hájit ani hádat nebo přesvědčovat.

Při komunikaci a jednání, kterými člověk vyjadřuje a prosazuje upřímně, otevřeně a přiměřeně své myšlenky, city, názory a postoje jak pozitivní, tak i negativní podoby, postupuje tak, aby neporušoval práva svá, ani ostatních lidí.

• 

DODATEK aneb poučení                         

 Dříve, než se rozhodneme chovat se asertivně, zvažme především:

„Kdy“ mám asertivitu používat? 

Když je to pro mne důležité, jde o něco, z čeho jako člověk nechci, nemohu ustoupit.

Vůči „komu“ ji mám použít?

Ne u tchýně, kam jedete jednou za rok na návštěvu, prostě těch 5 knedlíků snězte.  Pozor na šéfy.

Jakou „formu“ využít?

V našich podmínkách empatickou asertivitu, zmírněte svá slova porozuměním, omluvou, vysvětlením.

Jaké to pro mne může mít „následky“?

Velmi různé, ale musíte si je umět unést, pokud to nedokážete, raději asertivitu odsuňte do jiného prostředí, na jinou dobu.

Asertivita nám v mnoha situacích pomáhá, nacházíme v ní nejen způsob komunikace, chování, ale i vnitřní sebedůvěru, ocenění sebe, že si umíme stát za svým, že umíme druhým naslouchat a neřešíme situace výbuchy zlostí. Takže je opravdu důležitá, není všespasitelná a je to naše volba, kdy ji použijeme a kdy ne.

A pokud se některé techniky naučíme, můžeme se pak rozhodnout, zda chceme být a nebo nechceme být asertivní, je to naše volba.

Komunikace „za sebe“ a „o sobě“

• Mluvíme vždy za sebe ( „já si myslím, že…,domnívám se,že…“).
• Odvolávám se na konkrétní situace v souvislostech s našimi pocity ( „Mrzí mne, žes nedodržel naši úmluvu…, překvapilo mne, že si to o mně myslíš“ )
• Než zaujmeme stanoviska ke konkrétní situaci, žádáme vysvětlení ( „Můžeš mi říci svůj názor na věc…, vysvětli mi, prosím, svůj postoj k této situaci…“)
• Uznáme, že se můžeme mýlit kdekoliv a kdykoliv ( „Nezlob se, zmýlila jsem se …,vidím tu věc nyní jinak…“ )
• Chování, které je nám příjemné, líbí se nám, pochválíme ( „Když sis uklidil pokoj, udělalo mi to radost…“ )

PhDr. Naďa Štullerová

ACE Consulting, s.r.o.

stullerová@ace-consulting.cz